Přijmutí mnohosti v jednoduchosti

Rozhodl jsem se nedělat některé věci, proto abych jiné dělal pořádně. Má duše je rozpolcená, začal jsem se naplno věnovat pedagogické činnosti a to mě přineslo spousty nových výzev. Nejen, že jsem jsem si začal připadat jako absolutní ignorant, ve smyslu toho, že učím něco, co pořádně sám neovládám, ale stalo se mě i to, že jsem přestal mít čas na ty činnosti které ovládám. Mělo se mě to stát, protože svět sám o sobě a falešné lásky mě přestali uhraňovat, potřebuji se zamilovat sám do sebe, potřebuji si začít sám sebe vážit. Nemyslím si to však tak abych se začal vzhlížet v tůni jako Narcis, ale abych si zajistil sebedůvěru. Ženy a jejich pohledy, je to fajn, už měsíc žiji jen z toho jak se na mě jedna slečna usmála, když jsem vystupoval z vlaku. Snad jen pro jediný tento úsměv, který si v sobě uchovávávám stojí za to žít. Je v tom ta nenaplněnost, ta touha po nových obzorech jako, když se zadíváte na horizont a řeknete si chtěl bych být na tom kopci, nejlepší ze všeho je ten pohled a ta cesta, a pak když jste na vrcholu už vám nezbývá než se opět zahledět na kopec jiný aby to nebyl volný pád dolu z kopce stávajícího, ale plynulá cesta dolů za jinými obzory. Nerozumím tomu proč někteří lidé dělají repliky svých vlastních životu nebo svých pláten. Jakoby nedokázali být originální jakoby jim scházela kreativita, a božská flow. Nežijme životy jiných, žijme ty své a respektujme se, jediné co smysl má je plynutí.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: